Skutečná pohádka o Honzovi

 V nejvyšší řadě uprostřed tribuny na každém zápase sedí nenápadný světlovlasý pán. posledním zápase základní části play off v Praze opět seděl v nejvyšší řadě a s několika ostravskými fanoušky si s chutí plácnul po zisku potřebného bodu. Bezesporu je to největší volejbalový odborník ze všech diváků v ostravské hale. Pětinásobný Mistr republiky se Zbrojovkou Brno, vítěz Ligy mistrů evropských zemí v roce 1968, skvělý trenér, největší propagátor a zakladatel českého beachvolejbalu. Pan Zdeněk Václavík. Nikdo by nehádal, že před pár týdny oslavil dvaaosmdesáté narozeniny.
Jeho největším přínosem pro ostravský volejbal je skutečnost, že je otcem vynikajícího libera a dnes trenéra Jana Václavíka. A právě na něho jsme se vyptávali a tady je jeho vyprávění – taková malá skutečná pohádka o Honzovi:
„Od mládí byli i se sestrou vedeni k pohybu. Hrál fotbal, tenis, nechtěli jsme ho nasměrovat na jeden sport. Nakonec stejně u volejbalu skončil. Nechtěl jsem ho trénovat, to nepřináší dobrotu. Buď bych na něho byl moc hodný, nebo naopak moc přísný. Přitom Honza byl hodně talentovaný.
V jeho jedenácti letech bylo pro nás hodně těžké, když jsme zjistili, že Honzova výška se bude pohybovat kolem 180 centimetrů. V té době nahrával a taky se postupně dal na beach. Měl štěstí na spoluhráče, jednou dokonce dovezli páté místo z juniorského MS. Později samozřejmě vyplynulo, že může ve vrcholovém volejbale uspět pouze jako libero.
Dnes s Honzou nerozebírám taktiku, ale hlavně se bavíme o přístupu k jednotlivým hráčům. Tento tým se mi moc líbí. Je tady velice dobrá atmosféra. Jsou to mladí kluci, kteří se teď chytli, je to hodně perspektivní tým. Zpočátku jsem měl trochu obavy z nahrávače, jeden čas měl i výpadek, ale teď je duší týmu. Moc se mi líbí Vašek Kotas, vždy hraje na 100% a myslím, že tým stmeluje.
Už kdysi dávno jsme měli s Honzou debatu, že pokud člověk něco dělá, pak by to měl dělat celým srdcem. Já dnes spokojeně vidím, že u něho to tak je.“